Místo: Pod Kynastem, Jablonec nad Nisou
Klient: soukromá osoba
Autoři: Jakub Chuchlík, Ida Chuchlíková
Status: studie 2011, vydané územní rozhodnutí 2012,
dokumentace ke stavebnímu povolení 2012
Místo
Na okraji města, úzkou klikatou uličkou stoupáme do kopce. Bývala tu lipová alej, zůstaly tu po ní široké pařezy. Kolem cesty jsou původní chalupy i nové domy. Stoupáme a blížíme se k rozcestí. K místu, kde člověk chce zastavit a odpočinout si, posedět a těšit se výhledem na kus Jablonce i na Ještěd. Zde má stát dům, který toto místo nezničí, ale posílí.
Téma
Jak stavět rodinný dům v místě, kde by člověk čekal kapličku nebo boží muka? Jak stavět rodinný dům v místě, které nikdy nebylo zastavěno a ve své přírodní podobě je zažitou součástí reliéfu krajiny? Jak stavět rodinný dům v místě, kam si lidé z okolí zvykli chodit posedět a opékat buřty?
Jak vytvořit intimní soukromé prostředí, pevný dům pro rodinu a zároveň zachovat co nejvíce ze současných kvalit pozemku?
Koncept
Tvar a poloha domu vytváří celou škálu charakterů jednotlivých míst a čitelně určuje míru intimity. Využívá přitom žulové skalky, která vytváří na pozemku výškový rozdíl jednoho podlaží a dělí ho na dvě části.
— Schovaná zahrada
Jihovýchodně orientovanou náručí dům objímá horní část pozemku a vytváří schovanou soukromou zahradu.
— Výhled na přídi
Dům pozvolna vyrůstá z terénu. Svým obyvatelům tak nabízí přístup na střechu, zelenou palubu v korunách stromů, kapitánský můstek s výhledem do údolí.
— Posezení na rozcestí
Nové vymezení prostoru rozcestí vytváří poloveřejné místo s vyhlídkou. Lavice na hraně pozemku otáčí pozornost k výhledu do údolí a vytváří prostor pro nezávazné setkání se sousedy a kolemjdoucími.
Návrh
Stojíme na rozcestí. Před námi lavice a břízky, za nimi dřevěný měkce zaoblený dům. Leží na žulové skalce a vyvalených balvanech. Žádný plot, podobně jako u staré chalupy pod rozcestím. Pokračujeme ještě kousek do kopce podél domu. Těsně před tím, než dům sroste s terénem je vjezd do garáže, skrytý prostor pro odpad a vstupní dveře s lavicí.
Vstoupíme a jsme v zádveří. Vlevo jsou dveře do garáže, tam už se netopí, proto je na konci domu. Před námi jsou dveře do zkušebny a ty vpravo, nejblíže k nám vedou do obytné části; podél stěny kuchyňská linka, jídelna, průhled do zahrady. Na terase je stůl a židle. Sedíme v jídelně a prohlížíme si prostor. Před námi je vějíř schodů. Tři široké platformy vytvářejí rodinný amfiteátr, směřují ke krbu a frázují obytný prostor. Za posledním stupněm je soukromá část domu, která se dá oddělit posuvnými dveřmi. Otevřeme je a ocitneme se v dlouhém prostoru. Hned za krbem je válenda, na kterou navazuje dlouhý stůl přes celou místnost. Nad stolem je dlouhé okno s výhledem do zahrady. Napravo jsou úložné prostory a v nich schované vstupy do pokojů. Na konci prostoru můžeme vyběhnout ven na zahradu, bez postřehnutí se octnout na střeše a vystoupat až k jejímu okraji. Kde je stejné síťové zábradlí jako na jachtě, listí bříz šumí jako moře a příď míří na maják na horizontu.
Místo: Zátiší, Vodňany
Klient: Město Vodňany
Autoři: Jakub Chuchlík, Ida Chuchlíková
Status: dokončeno 2012
Ocenění: Grand Prix architektů – Národní cena za architekturu, cena v kategorii drobná architektura
Dodavatel: IUCH a přátelé: Jakub Doubner, Dana Rundová, Žofie Rajmanová, Oskar Kubica, Kamila Havlínová, Pavel Janšta, Jiří Janšta, David Pavlišta, Alena Vlachová, hlavní organizátor Jan Vlach a další účastníci dílny.
Na kraji Vodňan, za rybníky a malou kapličkou u rozcestí je starý lesopark Zátiší. Pozapomenutý kus krajiny, který kdysi sloužil jako cíl vycházek a městské korzo. Torza laviček tu pamatují první milostné schůzky našich dědů a babiček.
Vraťme se novou cestou do starých míst. Probuďme lavičku z trnitých keřů, dejme ji nový, širší sedák a ulehněme na ni. Vykročme za hranu příkrého srázu; do korun stromů, k vyhlídce pro dva, kde šumí listí, probleskuje slunce a v dálce za rybníky je vidět věž kostela. Rozdělení vyhlídky do dvou konců bude začátkem nových příběhů.
Vyhlídka pro dva vznikla v rámci letní dílny re:vodňany v Zátiší 2012, kterou inicioval místostarosta Vodňan Pavel Janšta. Jejím smyslem bylo probudit zarostlá místa a s nimi svázané vzpomínky. Dlouhodobým cílem je pak proměnou Zátiší provázat město s rybářskými školami v sousedství a znovu tím připojit k městu vodňanskou rybniční soustavu.
Vznik i případný zánik objektů, které tu během letní dílny architekti a sochaři vytvořili, je spojen se snahou upřít pozornost vodňanských k Zátiší a dokázat, že má smysl investovat do celkového plánu obnovy lesoparku.
Konstrukce vyhlídky je navržena tak, aby ji s občasnou pomocí několika přátel postavili dva lidé za dva týdny.
Detail zábradlí a rytmus dřevěných prvků je volen tak, aby zadržel zvídavé děti, ale propustil nízké slunce a tetelivé stíny listů okolních stromů.